Plechová mazlíčci - Díl 4. - Škoda Forman 135
Grínlájn bylo vlastně první slušnější auto, které nás potkalo. A vlastně nás potkává dodnes, ale k tomu se ještě dostaneme. Našel jsem ho jedno ráno v bazaru v Hostivaři. Ta barva byla strašná, ale vidina slušného auta se šíbrem, hagusama a velkým kufrem byla silnější. Ne že by to tedy byl vyslovený babolep 
Auto bylo tedy docela fešné, ale výkon se bohužel někam ztratil. Slabší verze škodovácké třináctistovky, navíc uškrcená tehdejší novinkou, katalyzátorem, volala po rychlé akci. Naštěstí byl tehdy k dispozici tovární kit “Sprint”, který za pomoci nižší hlavy válců a snad i přeprogramované řídíci jednotky přeci jen nějaký ten koník přidal.
Greenline nás vlastně nikdy nenechal ve štychu. Zvládli jsme s ním dokonce cestu do Anglie a zpět (pamětníci jistě vzpomenou bloudění v Belgickém Turnaii ve tři ráno). A tak jedinou pihou na kráse bylo několikanásobné vykradení audia a asi deset ukradených GSM antén. Mimochodem, správce konkursní podstaty zkrachovalé pojišťovny Morava mi stále tvrdí, že mi to třeba jednou zaplatí (ehm, tedy, to mi tvrdí již tuším dvanáct let, tak nevím :-))
Když se Greenlinův čas naplnil, koupil ho od nás krámskej odnaproti a jezdí s ním tuším do dnes. Ač bez údržby, je pořád “skoro” jako nový. Jak jsme později zjistili, patřilo to auto snad někomu z Mladé Boleslavi a možná právě proto to byl takový držák.