Plechoví mazlíčci - Díl 3. - Škoda 105S - Pizda
…je to jasný pane, prasklá hlava, těsnění, chladič, …” dál už jsem neposlouchal. Bylo evidentní, že historie psaná světle zelenou barvou byla právě dopsána. “Za kolik si ji tu necháte?”, ptám se. “No, tak pět táců, kastle je pěkná, ale motor na vyhození.” “Dobře je vaše.”
Ono “dobře je vaše” byla má poslední slova, která jsem věnoval automobilu, který se mnou zažil slavné začátky mé automobilové kariéry.
Pizda? No tak to ani náhodou, nesednu do auta, které se takhle jmenuje, říká naše máma. My s bráchou na to, ale vždyť ta světle zelená, je v podstatě taková pistáciová, no a pistácie jí říkat nebudeme, takže zkráceně Pizda. Ne, a to je mé poslední slovo, říká máma. Dobře, tak jí tak říkat nebudeme, kývneme s bráchou hlavou. Máma je spokojená a my s bráchou taky. Víme totiž, že interní název automobilu Škoda 105S je Pizda.
Tak na rok výroby si už nevzpomenu, ale myslím že to ani není podstatný. Podstatný je to, že to mělo čtyři kola, startovalo to (občas) a byla s tím sranda.
Z našeho automobilu, který mámě a mě brácha věnoval, se brzy stal spíš můj automobil.Ani nevím proč. Možná mé mladí, kterému bylo dost věcí jedno. Nenastartuji – nevadí, nebrzdím – nevadí, hlavně že to občas jede a já jsem králem silnic a lamač dívčích srdcí. I když s odstupem času….možná to mávaní a úsměvy byl jen ukazování a úšklebky. Nevadí, jednou jsem získal řidičák a samohyb, tak jedu a vo tom to je
Teď nevím, jestli mám popisovat technické parametry vozidla, které lze určitě dohledat nebo se mám spíše věnovat alespoň hrubému náčrtu historek s Pizdou spojených. Ok, vyhrávají historky, protože mě technika nikdy moc nebavila
Historka první
Odjíždíme z víkendu na Bradle, řídí brácha Štěpán, který Pizdu měl evidentně víc v paži než já. Tedy alespoň to tak vypadalo, když na kolínském kruhovém objezdu při předjíždění kamionu a následnému odbočení přes dva pruhy jel po dvou kolech. Ano, i 105S zvládla tento kaskadérský kousek
Historka druhá
\r\nHej podej kolem láhev, podle starejch zvyků… no jedeme zase na Bradlo, řídím a parta kamarádů prázdní jednu lahev vína za druhou. Staví nás policajti a já počítám s tím, že pakliže si jen čichnou do auta, tak nás odvezou na záchytku všechny ačkoliv já nepil. Dobrý večer pane řidiči, silniční kontrola, doklady od vozdila bla bla bla. Doklady v pořádku, co technická? Taky. Už už jsem si si říkal, že všechno je v pohodě, když z auta vyleze namol Kuba a říká: „ já vám řeknu fórek jo? Víte proč poli… teda učitelé nosí placatou čepici? … v tom už ho ostatní tahali zpět do auta… Mě už pak následkem tohoto fórku stačilo doložit jen: žárovky, pojistky, triangl, rezervu, lékárnu, data obvazů a kdyby bylo ještě něco, co bych měl doložit, určitě by na to přišla řeč…
Historka třetí
…chlape kam čumíš?!?!? Chápu, pán se na mě zlobí, protože jsem mu naboural tři dny staré auto. No jo zlobí, ale já za to skoro nemohl. Když on zabrzdil tam kde neměl Kvůli své, tehdy mladické, nerozvážnosti, jsem raději peníze investoval do benzínu, než do nutných oprav. Věděl jsem, že Pizda moc nebrzdí, ale když se to brždění jak se patří naplánovalo, tak to ušlo. No a pán zabrzdil tam kde pro to nebyl důvod. Když přijela policie, tak jsem se omluvil, chybu uznal, dostal flastr a šel na MHD Pizda potřebovala nový make up… a taky celý předek
Co dodat závěrem, snad je velikou poklonu autu, které ve svém důchodovém věku obstálo ve všech….teda většině, obtížných zkoušek, které jsme mu přichystali…
PIZDA FOREVER !!!