Korsika - Sardinie 2003 (část 2.)
Z Bastie jsme se vydali směrem na sever po silnici D80, objet Cap Corse. Během prvních pár kilometrů se nám Korsika ukázala v plné kráse. Zapadající sluníčko, cesta podél útesu, prostě nádhera. Jestli jste zvyklí, že si na dovolené vždycky sjedete plošku na zadní pneumatice od toho, jak jedete pořád rovně, tak vězte, že na Korsice se vám to určitě nestane. Zatáčka střídá zatáčku a lze říct, že rovný úsek by člověk pohledal.
Do kempu jsme dorazili až kolem deváté. Bylo ještě trochu světlo, ale sluníčko tou dobou už mělo dávno po šichtě. Rozbili jsme tábor a po očistě jsme zašli na večeři do místní kempové pizzerie. Pizzu jsme spláchli dobrým francouzským vínem a šli jsme spát.
Ráno jsme vyrazili dál. Z D80 jsme se napojili na D81. Cap Corse jsme nechali za sebou a přes St. Florent jsme zamířili do Calvi. Cestou jsme se zastavili na turisticky profláknutém místě, kde je ze staré strážní věže vidět dolů na pláž, na které lidi vytváří pomocí bílých kamenů vyskládaných na šedivý písek obrazce a vzkazy. Vše je pěkně ze shora vidět, i když pláž je desítky metrů pod vámi.
Do Calvi jsme dojeli kolem páté odpoledne. Kemp jsme našli hned na podruhé. Mělo nás napadnout, že do kempu, který je inzerovaný jako ve městě, se sjíždí 3 km před městem odbočkou takzvaně „do nikam“. Kemp s bazénem a přilehlou pláží se nám natolik zalíbil, že jsme si odhlasovali dvě noci s tím, že zítra dopoledne se budeme válet a koupat v moři, a odpoledne, až sluníčko trochu opadne uděláme výlet do hor.
Náš knižní průvodce náš plán schvaloval a lákal nás k návštěvě městečka St. Antonio, což je staré poutní místo, které poutníci našeho kalibru prostě nemohou minout J St. Antonio bylo od našeho kempu vzdáleno asi 20 km, takže jsme vyjeli jen nalehko bez bund, i když v horách už zas takové vedro nebylo a ty bundy by se hodily. Prostě výškový rozdíl několika set metrů byl na teplotě znát. První St. Antonio, které po cestě objevil Vláďa, bylo krásné, ale jak jsem po sléze zjistili, nebylo to až tak úplně St. Antonio J Druhé St. Antonio už bylo to pravé a my mohli obdivovat romantické městečko zahalené částečně v mracích. Malinkaté uličky, kostel, pár restaurací a placené jízdy na oslu a pěkný rozhled do krajiny, to je St. Antonio.
Večer jsme si zajeli prohlídnout samotné město Calvi. Můžu říct, že to byla jedna z nejhezčích pozdně odpoledních procházek na dovolené vůbec. Calvi je původní vojenská pevnost, ze které je nádherný výhled na moře a na přístav plný plachetnic. Když ještě navíc chytnete západ slunce… Fotky mluví za vše
Na druhý den ráno jsme vstávali dost brzo a plně odpočati vyrazili na jeden z obtížnějších úseků naší cesty. Z Calvi jsme měli namířeno přes průsmyk Col de la Croix a městečko Porto až do Ajjacia. Průvodce popisuje tento silniční úsek za jeden z nejkrásnějších na Korsice a nelze mu nedat za pravdu. Také průvodci od Lonely Planet musím udělit pochvalu, za vcelku přesný popis toho, co nás čekalo. Doslova se zde píše: “…silnice je velice klikatá a na některých místech tak úzká, že dvě auta se stěží mohou vyhnout a na některých místech je to dokonce nemožné. Potom musí jeden z řidičů couvat až k nejbližšímu rozšíření. Do zatáček, do kterých není vidět, se doporučuje použít klakson…“ Opravdu nekecali 
Do zatáček jsme troubili, kamionům a autobusům jsme se vyhýbali a oni nám, a vůbec myslím, že jsme si to pěkně užili.
Minuli jsme Porto, což je staré přístavní městečko, které bohužel nezapadlo do našeho cestovního plánu, takže byl čas pouze na fotku.
Na večer jsme dorazili na Ajaccia. Chudinka Ajaccio, tou dobou ještě ani netušilo, že si po našem odjezdu odnese nelichotivý titul „nej******nější město Korsiky“ a to hned z několika důvodů. Takže v krátkosti, v bodech. Za a) nikdy nekončící trafikovej džem, b) absence památek a pěkných míst, c) neměli otevřeno v cukrárně, d) absence kempů (až na jeden), e) no a vedro, které imrvére spínalo větráčky od chladiče motorky jisté rakouské provenience :-), čímž majiteli tohoto stroje dělalo náramně dobře na reuma. Ne opravdu, kemp jsme našli jenom díky Lonely Planet, jinak bychom spali asi někde pod palmou. Jinak jsou v Ajacciu pouze pláže, hotely, tržiště a zácpy.