Korsika - Sardinie 2003 (část 1.)
Jak je to vlastně s těmi Korsickými separatisty J Sestava byla jasná, Jirka s Péťou na Hondě VFR800, Vláďa s Martinou na novém oři KTM 950 no a já se Zdeňkou na Inazumě GSX1200. Oproti minulým rokům jsme se dokázali všichni domluvit na termínu dovolené a mohli tak vyrazit společně Popisovat proces balení by byla ztráta času, protože několik dovolených v sedle již máme za sebou, takže zde již můžeme mluvit vysloveně o rutině. První den jsme naplánovali cestu z Prahy do Horní Vltavice, do kempu, který je hned u hranic, ale ještě na našem území. Je to vždy taková poslední zastávka před opuštěním rodné hroudy, kde si člověk rozbalí a zjistí co všechno doma zapomněl a jestli se mu vyplatí se pro to vracet. Jednou se takhle náš kolega dokonce vracel zpátky domů (asi 250 km) pro techničák od motorky (ahoj Tome J)
Naše posádka společně s partou od KTM vyrazila v pátek kolem šesté z Prahy. Vzali jsme si moudře půl dne dovolený, abychom se nemuseli stresovat s balením a odjezdem. Jirka s Péťou toho měli v práci krapet víc, takže vyráželi až později. Cesta z Prahy do Horní Vltavice byla mokrá. Což o to, člověk nemoknul na moto poprvé ani naposled, ale stejně mě mrzelo, že tu klasickou letní bouřkovou přeháňku, kterou stačilo přečkat pod prvním mostem, jsme projeli bez nemoků a kapánek jsme zvlhli …. Schválně, stalo se vám někdy, že by na vás někdo během 2 kilometrů vylil celý bazén vody? Ernesťáci přistáli v kempu až za tmy, ale v pořádku. Večer proběhlo pivko, plán cesty na příští den a šlo se spát.
Druhý den jsem měli před sebou Alpskou etapu až na Lago di Garda do Malcessiny. Bohužel nevím, kolik to bylo přesně kilometrů, ale zřejmě dost. Alespoň co mohu soudit dle stavu svého pozadí.J Na Lagu nás Haleni zavedli do jimi již vyzkoušeného kempu, s příjemným personálem, ve kterém už kdysi spali. Z kempu je výhled přímo na Lago, je tam obchůdek a slušný sociálky.
Po tak náročné cestě jsme si naordinovali jeden den odpočinku, abychom načerpali dostatek sil na poslední suchou etapu na Korsiku, tedy z Laga až do přístavu Livorno, odkud nám jel trajekt. Ten den jsme prosím nedělali nic, děvčata se plně oddala prvním dovolenkovým paprskům slunce, zatímco pánská část výpravy se po krátké návštěvě pláže, plně oddala pivu v příjemném stínu, na terase místního baru. Samozřejmě s výhledem na pláž. Děvčata byla spokojená a pánové taky, přesně podle hesla každý dle své chuti. Po celodenním nic nedělání a lenošení jsme se ještě odměnili pořádnou porcí pravé italské zmrzliny a u večerního vínka jsme naplánovali další den. Budíček na 5 ráno, 6 odjezd a do půl druhé dorazit do Livorna. Asi ve 4 hodiny ráno jsem se probudil. Ne že bych měl lehký spaní, ale takovou bouřku jsem v Alpách ještě nezažil. Venku ještě tma, ale pro jistotu vstáváme a začínáme balit, abychom to stihli než přijde déšť. Samozřejmě jsem to nestihli. Snažíme se všechno zabalit a oblíknout se do kombinéz a nemoků ještě ve stanu. Nezávislý pozorovatel by si naše počínání mohl vyložit spíš jako kempařský grupensex J podle toho hekání a mletí ve stanech. Bylo 6 hodin a pár drobných a jelo se. Jen podotýkám, že v momentě zmáčknutí startéru, po zabalení a naložení motorek, přestalo pršet. Kdyby čtenář měl neodkladnou touhu přesně znát naši trasu, nechť se obrátí na Jirku či Vláďu, já si cestu prostě nepamatuji. Vím jen, že do půlky byla fajn, protože jsem jeli po okreskách, ale pak jsme z časových důvodů najeli na dálnici, a to byla otrava. Déšť, pak vedro, pak zavřená dálnice a 50 km objížďka, následný sprint po dálnici a městem do přístavu a tak. Výsledkem bylo naše šťastné nalodění a nervy v kýblu.
Cesta na trajektu byla příjemná a než jsme se nadáli, byli jsme v Bastii. My kluci jsme seběhli dolů pro motorky a holky šly čekat ven. Nemá cenu, aby dolů do toho smradlavýho pekla chodili všichni. Ve městě jsem ještě natankoval, protože v Livornu na to jaksi nebyl čas a vyrazili jsme. Bylo pozdní odpoledne.