Valdštejn
Tento muž, kterého jak Češi, tak Němci považují za příslušníka svého národa, se výrazně zapsal nejen do jejich, nýbrž i evropských dějin 17. století neboť to dotáhl na generalissima habsburských vojsk. V této funkci uplatnil své vynikající velitelské i národohospodářské schopnosti a výrazně zasáhl do průběhu Třicetileté války. To všechno jej učinilo nejbohatším mužem habsburské monarchie.
Jedná se o známá a mnohokrát popsaná fakta. Podívejme se však na události, které Valdštejna k těmto vrcholům přivedli. Jeho mládí nevybočovalo z kolejí výchovy tehdejší české šlechty, jen je měl těžší než mnozí vrstevníci jeho stavu, neboť již ve dvanácti letech byl úplným sirotkem. Nebylo ničím neobvyklým, že pocházeje z utrakvistického domu šlechtice luteránského směru, bylo jeho vzdělání pod vlivem německého luteránství. O jeho školních letech je známo, že navštěvoval latinskou školu ve Zlatoryji ve Slezsku. Mnohem více se ví (především díky literárnímu ztvárnění básníka Schilera) o jeho pobytu na vysoké škole v Altfordu u Norimberka v Německu, na které navázala tehdy obvyklá šlechtická kavalírská cesta Německem, Francií a Itálií. Není také neobvyklým, že syn nikterak zámožného českého panského rodu přijal vojenskou službu.
Fakt, že to byla císařská armáda, do které Valdštejn roku 1604 vstoupil, dal jeho životu směr, který mladého šlechtice v roce 1606 přivedla ke katolictví, aby si tak upevnil postavení v habsburských službách. Další výhodou jeho přestupu ve víře byl jezuity zprostředkovaný sňatek s bohatou moravskou vdovou Lukrecií Vičkovou, rozenou Nekešovou z Landeku. Její skon jej učinil samostatným pánem nad jejím velkým majetkem a tím moravským sídelním pánem. Svého dalšího bohatství dosáhl spojením vojenského velitele a podnikatele ve své osobě. Ani to tehdy nebylo ničím neobvyklým. Patřilo k válečnictví té doby, že jednotliví velitelé si sami najímali vojáky svých oddílů a je pak vedli ve službách mocnějším pánům. Zcela vyjímečným byl však rozsah, v jakém Valdštejn své vojenské podnikání prováděl. V roce 1617 jeho oddíl představovalo jen 180 krysníků a 80 mušketýrů. Ale o osm let později měl již Albrecht z Valdštejna nejsilnější vojsko, jaké do té doby Třicetiletá válka neviděla. On jen vojáky nenajímal, on je z větší části i vyzbrojoval a zaopatřoval a jeho zbrojnicí a zásobovacím skladem se stalo jeho vévodství frýdlantské, na které bylo jeho panství povýšena roku 1625.
S oním malým oddílem z roku 1617 byl Valdštejn ve službách arcivévody Ferdinarda Habsburského, který se v onom roce stal českým králem a později císařem Ferdinandem II., což Albrechtu z Valdštejna přineslo velký prospěch, neboť toto společenství mu přispělo k vítězství nad jeho nepřáteli a vyneslo jej k velké moci. Proto ve stavovském povstání v letech 1618-1620 stál při Habsburcích, tedy na straně císařské. Osudné bitvy 8. listopadu 1620 na Bílé hoře u Prahy, kterou čeští stavové prohráli, se Valdštejnův regiment zúčastnil, ale on sám ne. Tehdy měl za úkol přivést města severozápadních Čech k poslušnosti vůči císaři. Vítězství Habsburků, konfiskace statků odbojné šlechty, atd., to všechno se stalo základem, na kterém Valdštejn vystavěl své ohromné bohatství. Nejprve se jako pražský plukovník stal velitelem Čech a jako takový byl vedle českého královského místodržícího Karla z Lichtenštejna nejmocnějším mužem v Čechách. Po stránce majetkové k tomu přispěl i zisk panství Frýdlant, které bylo zkonfiskováno Kryštofu z Redernů, přívrženci krále Bedřicha Falckého, představitele povstalých českých stavů. Kryštov z Redernů byl i synovcem jednoho z čelných představitelů odbojné šlechty, hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, který byl 21. června 1621 popraven mezi 27 českými pány, vůdci povstání, na Staroměstském náměstí v Praze. Valdštejn měl o frýdlantské i liberecké panství zájem již dříve. A tak roku 1621 provedl Lichtenštejnů rozkaz zajistit zámek a město Frýdlant. Ještě než se valdštejnští jezdci a pěší zbrojnoši zmocnili Frýdlantu, uprchl Kryštof z Redernů na své statky v Lužici. O několik týdnů později obdržel Albrecht z Valdštejna panství Frýdlant a Liberec do zástavy. Avšak jako vlastní získal obě panství až kupní smlouvou ze 16. července 1622, a to za sumu 150 000 rýnských zlatých. V té době měl tolik majetku, že již delší dobu půjčoval peníze samotnému císaři.
Další obrovský majetek, který Albrecht z Valdštejna získal, byli statky Smiřických. Z tohoto rodu pocházela jeho matka. Poslední majitelka smiřických statků se zapletla do postání. Proto jí byl majetek zkonfiskován. Její poslední žijící bratr byl slabomyslný a Valdštejn dosáhl ustanovení jeho poručníkem. Tak se stalo, že v březnu 1621 získal část zkonfiskovaných smiřických statků do zástavy. Jako poručník koupil v roce 1623 za více než půl miliónu zlatých polovinu smiřického majetku. Kupní cena, složená pro jeho svěřence, byla Valdštejnovi císařem připsána jako půjčka. Ostatní příbuzné, kteří by mohli vznést dědické nároky, dokázal Albrecht z Valdštejna přinutit, aby se jich zřekli. Již v té době si Valdštejn stanovil plán učinit ze svých panství v podstatě dominium, jednoduše řečeno stát ve státě. To mu již v srpnu 1622 císař potvrdil. Albrecht z Valdštejna a jeho dědicové mohli ke svému predikátu “z Valdštejna” připojovat další a to “z Frýdlantu”, neboť toto panství viděl Valdštejn jako nejpřednější část svého dominia. O měsíc později obdržel od císaře ke starému znaku (stříbrný lev) nový - stříbrného orla v červeném poli. Albrecht z Valdštejna a jeho dědicové se staly falckrabaty a říšskými hrabaty, jejichž právem bylo být voleni notáři, moci udělovat znaky, brát si léno královské statky, přidělovat v léno své vlastní statky, propůjčovat právo k týdenním a výročním trhům, otevírat na svých panstvích nová horní díla atd.
K celé řadě dalších panství se Valdštejn dostal nákupem zkonfiskovaných statků, které od císaře nakupoval za pakatel. Panovník jejich prodejem řešil finanční nouzi, do které se dostal vedením válečných operací.
A kde bral Albrecht z Valdštejna tolik peněz na nákupy majetku, který, i když byl levný, činil při ohromném objemu miliony zlatých ? Již výše jsme se zmiňovali, že stavěl i vyzbrojoval a zásoboval vojsko pro císaře a za tyto služby mu musel panovník zaplatit. A to byl právě jeden z nejdůležitějších Valdštejnových příjmů, nemluvě ani o velkých výnosech z panství, které zdědil. Je také známo, že příležitostně spekuloval v obchodech s vínem a obilím. Velkou příležitost k obrovským finančním ziskům, již taky dokonale využil, byl vznik finančního konsorcia, vedeného Nizozemcem Hansem de Vittem. To bylo vytvořeno, aby císaři zajistilo dostatek peněz pro vedení války. Ten byl zajištěn ražbou nové, tzv. dlouhé mince, v níž byl ochuzen obsah stříbra. Jenže více než panovník na ražbě této mince vydělávali členové konsorcia, tedy i Albrecht z Valdštejna.
I přes určitou bezzásadovost Valdštejna při získávání majetku mu nelze upřít jeho umění hospodařit s nabytým majetkem. Můžeme říci, že byl jedním z prvních kapitalistických podnikatelů u nás. Na rozdíl od většiny tehdejší šlechty svůj majetek jenom nevyužíval, nýbrž jej i dále rozmnožoval, a to nejen ziskem dalších statků, nýbrž i dobrým hospodařením s nimi. Rozuměl totiž hospodářským otázkám, měl obchodního ducha, smysl pro pořádek a organizační schopnosti. Nemalý vliv na jeho bohatství měl i fakt, že jako vrchní velitel císařské armády nevpustil na své panství nejen cizí, ale i císařská vojska a tak zajistil svým poddaným klid na práci, ze které pak měl nemalé zisky.
V roce 1623 vlastnil Albrecht z Valdštejna 49 samostatných panství. V příštích lete jejich počet stoupl na 64. Zaujímala celý sever Čech až k Mladé Boleslavi a Novému Bydžovu na jih, k České Lípě na západě a ke Dvoru Králové a Trutnovu na východě. Přestože se celé dominium nazývalo vévodstvím frýdlantským, sídelním městem byl Jičín a ve Frýdlantě byl Valdštejn čtyřikrát, a to v letech 1627, 1628 a dvakrát v roce 1630 a vždy přijížděl s celým svým dvorem, čítajícím 889 osob. Nejdelší zdejší pobyt byl třídenní.
S rostoucím bohatstvím přibývalo Albrechtu z Valdštejna i titulů. K nim mu pomohlo zvláště spojení s těmi osobami vídeňského dvora, které měly na císaře největší vliv. Po skonu první manželky se Valdštejn oženil až po devíti letech v roce 1623 s Isabellou Kateřinou z Harrachu, dcerou Karla z Harachu, císařského rady a největšího oblíbence. Zásluhou těchto vlivných lidí obdržel Albrecht z Valdštejna v roce 1623 titul říšského knížete a roku 1624 bylo panství Frýdlant se všemi ostatními knížecími majetky povýšeno na knížectví s právem vybírání kontribucí, daní a pod. V roce 1625 bylo toto území povýšeno na vévodství. V roce 1627 získal Albrecht z Valdštejna pro vévodství frýdlanské právo odvolávacího soudu.
Vévoda však neměl územní zisky nejen v Čechách, nýbrž i v dnešním Polsku a Německu, a tak se stal roku 1628 vévodou zaháňským a v roce 1629 vévodou meklenburským.
Václav Eusebius Albrecht z Valdštejna byl svého času, nejmocnějším mužem u habsburského císařského dvora, bohatším císaře.
Podle Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Bohem
zpracoval Mgr. J. Černý
pracovním Městského muzea ve Frýdlantě